|
|
| From | Message |
|---|---|
|
dusan_fajnor 14-Oct-11, 08:07 |
 2- pojmi a jeden superfaktĽudské telo z Wikipédie, slobodnej encyklopédie Prejsť na: navigácia, hľadanie Ľudské telo alebo telo človeka (lat. soma, corpus humanum) je jednotný súbor orgánov a orgánových sústav tvoriacich ľudský organizmus. Telo človeka sa skladá z hlavy, krku, trupu a končatín. Z iného hľadiska pozostáva z anatomických sústav (oporná, tráviaca atď.) Ľudské telo skúma predovšetkým anatómia človeka a somatológia. Telo(nie moje ja ale ono,to) -id-nie moje ja ale ono to -nevedomie -hmotné -smrtelná,živá ľudská bytosť Pojmy ego, superego a id jsou v psychoanalýze, tedy psychologické teorii Sigmunda Freuda základní složky osobnosti člověka. Id Id neboli „ono“ (latinsky to) je podle teorie osobnosti jeho nejnižší složkou. Podle Freuda je u id všechno založeno na uspokojování slasti a id tento rys našeho nevědomí představuje a zastupuje. Je složkou vrozenou, primární je pro něj dosahování slasti – usilování o nebo vyhledávání toho, co daného člověka uspokojuje: může jít o základní podmínky nezbytné pro přežití (čistý vzduch, teplo, jídlo, voda), intenzivní zážitky (sexuální, adrenalinové, spirituální, zábavné) až po potřeby vlastní lidem coby vyšším společenským bytostem (peníze, touha po uznání, prestiž). Funguje v oblasti podvědomí (nevědomí) a to bez výjimky iracionálně. „Idem v akci“ můžeme označit novorozence. V moderní psychologii je id názvem pro vášně, pudy, přání, touhy, spontánnost… a jeho protivahou je ego. Pokud dojde k nějakému vážnému narušení ve vývoji osobnosti (s krátkodobým i dlouhodobým trváním) následkem může být rozpolcení osobnosti na osobnost, kde převažuje id a osobnost, kde převažuje ego (např. schizofrenie). Duch (lat. spiritus) môže byť: • vo filozofii, náboženstve a podobne: myšlienky, intelekt a podobne, alebo opak hmoty, bytia, pozri duch (filozofia) • bežne neviditeľná netelesná nadprirodzená bytosť, pozri duch (prízrak) • zriedkavo: Turíce • prenesene: o vynikajúca osobnosť o nálada, duševný stav o ráz, atmosféra Duch (filozofia) z Wikipédie, slobodnej encyklopédie Duch je tradičná téma nielen filozofických úvah, ale aj náboženstva, špeciálnych vied i v každodennom živote, príčom významové útvary, v ktorých vykryštalizovávajú tieto úvahy, sa značne odlišujú: napríklad primitívne náboženstvá alebo špiritizmus chápu ducha ako jemnú látku zvláštnej povahy, zatiaľ čo povedzme v metafyzike sa neraz chápe ako nemateriálna substancia. V najširšom zmysle dnes duch znamená mysliacu skutočnosť, prítomnú v každom jednotlivom subjekte, no zbavenú subjektivity. Na rozdiel od individualizovanej duše je niečím spoločným, nadosobným. Môže tak byť protikladom hmoty (ako predmetu myslenia), prírody alebo tela (tento protiklad je teologického pôvodu). V užšom zmysle môže byť duch synonymom intelektu a protikladom vnímania. Duch- jeho on(oko,psycho) -Ego-moje já,vedomie -psycho,oko-6.zmysel -nadprirodzená vymyslená bytosť z iného sveta-BigBoss -podobá sa nie na nás teda hlava, tvár,telo...ale na niekoho iného,má viac tvári -je nehmotný, žiarivovlhký ako oheň -je večný a nezaniká,nesmrteĺný -mareriálno zabezpečený -je menej viditeľný ale aj neviditeľný,sídli v bránici Ego Pojem ego, neboli „já“, se řídí principem reality a vyrovnává působení složky sociální (superego) a pudové (id), je vědomé i předvědomé, a výsledkem jeho činnosti je naše chování. V moderní psychologii[zdroj?] se tímto pojmem označuje nejen ego podle Freuda, ale i složka, kterou vydělil jako superego. Jde o racionální složku, která se řídí principy svědomí, povinností a sociálních jistot. Její protivahou je stále Id. Pokud ve vývoji člověka dojde k nějaké chybě (krátko i dlouhodobě vznikající), může nastat porucha rozpolcení osobnosti (např.: schizofrenie). Freudovský pojem „ego“ není zcela totožný s obecným významem slova „já“, které je chápáno jako označení lidské jedinečnosti a odlišnosti od ostatních lidí. Též rozpoznání a vnímání osobní identity, vnímané vlastními smysly a pocity Duša z Wikipédie, slobodnej encyklopédie O iných významoch výrazu Duša pozri Duša (rozlišovacia stránka). Duša (alebo v niektorých kontextoch nadvedomie) je v rôznych náboženstvách, filozofických smeroch a pod. označenie pre oživujúci princíp, najčastejšie človeka. Duša je nositeľ mravného a duchovného života a priesečník citu, vedomia a etiky ako bytostne individuálnych schopností. Pôvodne duša súvisela s dychom. V panteizme sa chápe ako životný princíp celej prírody. Podľa aristotelovej filozofie je duša princípom života. V kresťanstve je duša Bohom stvorený ale bytostne individuálny princíp. V kresťanstve tento pojem bol spracovaný Tomášom Akvinským, ktorý hovorí o duši ako o forme tela. Podľa Immanuela Kanta je duša transcendetálnou ideou, ktorá presahuje skúsenosť, ale podmieňuje možnosť ľudského konania Duša človeka z Wikipédie, slobodnej encyklopédie Duša človeka je pojem z filozofie. Podľa Herakleita je smrteľná, materiálna a pochádza z ohňa; duša človeka je ohnivejšia než duša zvieraťa, no človek, ktorý sa opije získa tým dušu vlhkejši a tým sa stáva podobnejší zvieraťu Duša-nad já(ústa-mail) -Superego-moje nad já,nadvedomie -7.zmysel -nieje nadprirodzenou bytosťou z iného sveta,je až po smrti,kde vystupuje s tela človeka,kde neskôr zanikne.Boh -má našu podobu,teda tvár,telo... -je jemnohmotná,žiarivovlhká ako oheň po použití alkoholu -vzniká a zaniká-nieje večná,smrteĺná -materiálno zabezpečená -je viditeľná ale aj neviditeľná -sídli v srdci Superego-moje nad ja,moje superja Všechny nejznámější a naší kulturou uznávané filozofické či náboženské texty, hovoří o duchu, duši a těle (hmotě). Univerzalita tohoto poznatku je nepřehlédnutelná. Zkoumání přírody a člověka bez vzájemné souvislosti ducha, duše a těla (hmoty), pak nemůže přinášet uspokojivé výsledky a musí být zdrojem mnoha nejasností. Ale člověk není pouze duchem či duší, má tělo (hmotu). Poslední dvě, tři desetiletí se stále častěji objevují termíny nehmota, nehmotný či zahuštění hmoty. Hmotní a na zisk zaměření lidé se snaží usilovně bránit šíření těchto poznatků, ačkoliv jsou známy a používány velmi dlouho. Další poznávání nehmoty a uplatňování systémových vztahů mezi nehmotou, hmotou, duchem a duší totiž vede k vyššímu systémovému poznání jednotlivce i společnosti. Takový člověk je méně ovladatelný a manipulovatelný těmi, kteří vidí své životní poslání v tzv. soutěži, hromadění moci, majetku nebo požitků, ať působí v politických stranách, vládách, firmách, církvích, partnerských vztazích a jinde. Jak tedy spolu souvisejí duch, duše, hmotné tělo a nehmota ? Uvažujeme-li o nehmotě včetně energií jako o látce, která: existuje v Univerzu vedle hmoty (ale není hmotou), řídí hmotu, a bez níž hmota nemůže existovat ani se projevovat (zatímco opačně je to možné), pak můžeme také říci, že: duch je specificky uspořádanou nehmotou, která tvoří podstatu bytostí včetně člověka (Tvořivých duchů, andělů, ...), duše je specificky uspořádanou nehmotou, která tvoří podstatu prostředí pro existenci a projevování se bytostí, ale i hmoty jako takové, a hmotné tělo je specificky uspořádanou hmotou. Jestliže se ve filozofických či náboženských textech uvádí, že duši má lidské tělo, živočich, rostlina, kámen, nezbývá než souhlasit. Hmota přece bez duše - bez nehmoty nemůže existovat ani se projevovat, jak bylo zmíněno. A že každé hmotné tělo nebo každý předmět má svou duši neboli každý jsou vázán na svou specifickou nehmotu, lze vidět často už na první pohled, neboť vypadají právě díky své duši - své nehmotě jinak. Změní-li se dané hmotné tělo nebo daný předmět tak, že nemůže dále plnit svůj účel (umře, rozpadne se, ...), pak se stane něčím jiným neboli jinou hmotou vázanou na jinou specifickou nehmotu - na svou novou duši. “Stará” duše ho “opustí”, integruje se do ostatní nehmoty Univerza - do univerzální duše. To platí i pro duši lidskou. Pokud duch komunikuje se svým dočasným lidským tělem skrze duši - nehmotu a se světem “mimo tento pozemský” rovněž touto cestou, jak zase praví filozofické či náboženské texty, je zřejmé, že tělo není řízeno mozkem ani přímo duchem, nýbrž specificky uspořádanou nehmotou - lidskou duší. A jejím prostřednictvím má duch spojení i s okolní nehmotou, ať se jedná: o duše v jiných lidských tělech, dalších organizmech a neživé hmotě (telepatie, ...), o duši univerzální, v níž jsou obsaženy také univerzální poznatky (někdy označované jako akašické záznamy, morfická pole, kosmická paměť, Boží Všehovědomí, ...), či o duchy - bytosti aktuálně pobývající mimo hmotné tělo (duchovní partneři, duchovní průvodci, andělé, ...). Lze proto souhlasit také s tvrzením, že ducha i tělo (hmotu) neustále doprovází duše - nehmota. Poznat lépe Sebe, Svou duši a nehmotu obecně (včetně poznatků v ní “ukrytých”) a naučit se s ní pracovat, je tudíž pro každého člověka klíčovou dovedností, která ho přivede k tomu, co hledá, tj. k poznání podstaty života, hmoty a energie, ke spokojenosti a zdraví, k míru a spolupráci. Základním předpokladem pro úspěšné nalezení, pochopení a uplatnění duše - nehmoty je láska. Zkoumání nás samotných a všeho kolem nabývá úplně nový, tolik hledaný rozměr... |